V roce 1951 se Ladislav Trejbal připojil k tzv. semilské skupině, což bylo společenství v boji proti komunismu, s krycím označením ILPKORG 1 (Ilegální protikomunistická organizace). Jejím vedoucím byl Miroslav Mochan.
Skupina měla celkem osmadvacet členů, jejichž úkolem bylo rozšiřovat protikomunistické letáky, také se jmény udavačů a jejich pomocníků. V letácích mimo jiné stálo: „Marné byly naše oběti, které jsme přinesli v době okupace – pro pravdu byli naši občané mučeni, zavíráni a pro pravdu jsou zavíráni i dnes. Po tyranii fašistů jsme dostali tyranii stejně krutou… komunistickou.“
Tyto letáky rozváželi ve městech Bořkov, Košťálov, Nová Paka, Nedvězí, Slaná, Hořensko a v okolí Semil. Členové skupiny se vzájemně neznali. „A přesto, že nás bylo osmadvacet, já znal jen čtyři nebo pět lidí. Z bezpečnostních důvodů, jo, to se dělalo tak, aby ty další nikdo neznal, aby nevěděl, kdo v tý skupině je, že jo.“ Jak pan Trejbal sám říká, vozili je na po večerech na kolech: „No, riskantní to bylo, že jo, ale v noci už nebyl takovej provoz, takže to jakž takž šlo.“ Později se seznámili s paní Jiřinou Šádkovou, které všichni důvěřovali: „Tak si představte, ta paní Šádková žije v Brodě a ta nás všechny udala.“
Po zavření fotoateliéru v Železném Brodě se Hana Krsková stala vedoucí ateliéru v Semilech. Zde byla svědkem kauzy, ve které se komunistický režim vypořádával s církevními představiteli. Jako fotografka pořizovala snímky kněží, kteří za záhadných okolností v nemocnici zemřeli. Postupem času se poslechem Svobodné Evropy dozvídala více informací o těchto lidech. Později si jako důkazní materiál pořizovala kopie jejich fotografií. Její archív však byl skartován, archiv nemocnice rovněž.
Mezi původce tohoto nezákonného dění patřili krajský zdravotní rada Alois Pluhař a jeho vrchní sestra Remzová, kteří konali pokusy na vězněných kněžích. Mělo jít o tyfové injekce a zkoušky s různými léky. Členové odbojové skupiny ILPKORG 1 nejprve poslali varovný dopis doktoru Pluhařovi. Později se skupina rozhodla spáchat na něj atentát. Hana Krsková se měla stát prostředníkem k získání munice, protože její tehdejší snoubenec Jaroslav Vokněr konal základní vojenskou službu a měl přístup ke zbraním. Munici však nesehnal, a tak se chlapci ze skupiny rozhodli, že si vyrobí vlastní. Nejprve doktoru Pluhařovi posílali výhružné dopisy, aby v noci nikoho ve svém automobilu nepřevážel. Pak se rozhodli využít toho, že Alois Pluhař jezdil ke své milence, která bydlela u semilského krematoria. Atentát však byl neúspěšný. „Kluci řekli: vyrobíme bombičku. Udělali bombičku, přidělali ji na auto, zdravotní rada vyšel, nastartoval auto a odjel. Bombička zůstala na zemi nevybuchlá.“